Micka s veverkou Fifinkou se sešly a společně běželi navštívit Krtka. Zvířátkům se procházka lesem líbila. Sluneční paprsky stromem, nádherně pronikaly a vzduch příjemně hřál na čumáčky.
Krtek
jako většinou řezal kusy prken, která mu pravidelně posílá
bobr Bobrovski.
I když si před časem udělal, udělal svůj
dům a menší kůlnu, chyběla mu garáž na jeho stroje.
Nemusíme se tajit tím, že Krtek je vášnivý vynálezce a vymyslel už řadu zajímavých vynálezů.
„Krtku,
ahoj!“ – křičela na něho Micka s Fifinkou. Krtek jim odpověděl
pozdravem.
A tázal se, zda jim může něco nabídnout.
Micka a Fifinka chtěla jen bylinkový čaj. Zatím si sedli na novou Krtkovu zahradní soupravičku a Krtek zašel do čajové skřínky a vytáhl nějaké bylinky, co si nasušil začátkem léta. Uvařil vodu a po dvou lžičkách připravil čajíky. Přinesl je k holkám a Micka povídá „Krtku, měl by si na půjčení louskáček?“ „Jistě, že bych měl, teď nic nepotřebuji louskat.“ – odpověděl a holkám dal louskáček.
Fifinku ještě napadlo, že by zašli za jejich nejlepším kamarádem, za psem Ferdou od pana uzenáře Ferdinanda. Tedy Fifinka a Micka odešli. Cesta k Ferdovi z lesní paseky vede přes louku a most spojující řeku. Zvířátka přešla tuto oblast. Šla kolem onoho mostu, až došla k Ferdovi. Zrovna pan uzenář Ferdinand nadával na vrány a zloděje jak mu kradou maso. Micka a Fifinka se lekly a schovaly se za strom. Po chvilce se pan Ferdinand, uchýlil do své kanceláře a zvířátka šla za Ferdou. Obě, pozdravili a Ferda jim vysvětlil co se děje.
Zatím u pana Potenthota bylo vše fajn. Uvařil si kulajdu, čaj a bábovku, potom jak mu řekla Micka – došel k potůčku pro nějaké kameny a ty dal do svého dřevěného kolečka a dovezl si ho k sobě k domu.
2. ŠKOLA POD MOSTEM
Starý název cedule, kterou měl opřenou v kůlně vedle domu. Sám si pamatoval, že jako malý Rukoslav Potenthot chodíval do místní základní školy a poté i na truhláře v nedalekém učilišti. Bohužel, dluhy s korupcí zničily, tuto základní školu a zničily i toto město. Nyní se mu říká: zaniklá obec Škola pod Mostem. (Starosta sousedního města nemá zájem a ani nechce s touto oblastí nic dělat). Nikomu to nevadí, což je dobře neboť se všem tento název líbí.
Micka, Fifinka a Ferda se dohodli nad určitým plánem a šli za Rukoslavem Potenthotem, který měl už připravené kameny pro Micku.
Micka
se prošla kolem vozíku s kamením a pořádně si jej, i ty kameny
prohlídla.
„Zajímavé. A celkově ty kameny jsou hezky
uspořádány,“ říkala a poté šla – k sazečkám květin a tam
zjistila, že je nemá zalité.
Micka
měla kyblík s vodou u studny. Jenže, ta studna neměla kohoutek.
Fifinka přemýšlela nad tím provazem. Zda použijí klasický
platový provaz z obchoďáku anebo konopný provaz od Krtka.
Rukoslav počkal na židli a zvířátka šla pro provaz za Krtkem. – Krtek jako každý den, rybařil. Micka dala příkaz, aby ostatní zůstala tam, kde jsou a sama šla za Krtkem, ten jí pomohl a podal jí provaz a hned se spolu rozloučili. Pak se ještě koukli na pulce a ryby v nedalekém rybníku kolem kterého šli.
Provaz tedy použili na přivázání kýble a vodu Rukoslav pro Micku vytáhl ze studny. Miska poté zalila květiny a kolem nich uspořádala kameny. A bylo to nádherné místo. Jenže na anglický trávník to nevypadalo.