Micka s veverkou Fifinkou se sešli a společně běželi navštívit Krtka. Zvířátkům se procházka lesem líbila.
Sluneční paprsky stromem, nádherně pronikaly a vzduch příjemně hřál na čumáčky.
Krtek jako většinou řezal kusy prken, která mu pravidelně posílá bobr Bobrovski.
I když si před časem udělal, udělal svůj dům a menší kůlnu, chyběla mu garáž na jeho stroje.
Nemusíme se tajit tím, že Krtek je vášnivý vynálezce a vymyslel už řadu zajímavých vynálezů.
„Krtku, ahoj!“ – křičela na něho Micka s Fifinkou. Krtek jim odpověděl pozdravem. A tázal se, zda jim může něco nabídnout.
Micka a Fifinka chtěli jen bylinkový čaj. Zatím si sedli na novou Krtkovu zahradní soupravičku a Krtek zašel do čajové skřínky a vytáhl nějaké bylinky, co si nasušil začátkem léta.
Uvařil vodu a po dvou lžičkách připravil čajíky. Přinesl je k holkám a Micka povídá:
„Krtku, měl by si na půjčení louskáček?“ „Jistě, že bych měl, teďka nic nepotřebuju
louskat.“ – odpověděl a holkám dal louskáček.
Fifinku ještě napadlo, že by zašli za jejich nejlepším kamarádem, za psem Ferdou od pana
uzenáře Ferdinanda. Tedy Fifinka a Micka odešli. Cesta k Ferdovi z lesní paseky vede přes
louku a most spojující řeku.
Zvířátka přešla tuto oblast. Šla kolem onoho mostu, až došla k Ferdovi. Zrovna pan uzenář Ferdinand nadával na vrány a zloděje jak mu kradou maso.
Micka a Fifinka se lekly a schovaly se za strom. Po chvilce se pan Ferdinand, uchýlil do své kanceláře a zvířátka šla za Ferdou.
Obě, pozdravili a Ferda jim vysvětlil co se děje.
Zatím u pana Potenthota bylo vše fajn.
Uvařil si kulajdu, čaj a bábovku, potom jak mu řekla Micka – došel k potůčku pro nějaké kameny a ty dal do svého dřevěného kolečka a dovezl si ho k sobě k domu.
ŠKOLA POD MOSTEM
Starý název cedule, kterou měl opřenou v kůlně vedle domu. Sám si pamatoval, že jako malý Rukoslav Potenthot chodíval do místní základní školy a poté i na truhláře v nedalekém učilišti.
Bohužel, dluhy s korupcí zničily, tuto základní školu a zničily i toto město. Nyní se mu říká: zaniklá obec Škola pod Mostem.
Micka, Fifinka a Ferda se dohodli nad určitým plánem a šli za Rukoslavem Potenthotem, který měl už připravené kameny pro Micku.
Micka se prošla kolem vozíku s kamením a pořádně si jej, i ty kameny prohlídla.
„Zajímavé. A celkově ty kameny jsou hezky uspořádány,“ říkala a poté šla – k sazečkám květin a tam zjistila, že je nemá zalité.
Micka měla kyblík s vodou u studny. Jenže, ta studna neměla kohoutek.
Fifinka přemýšlela nad tím provazem. Zda použijí klasický platový provaz z obchoďáku anebo konopný provaz od Krtka.
Rukoslav počkal na židli a zvířátka šla pro provaz za Krtkem. – Krtek jako každý den, rybařil.
Micka dala příkaz, aby ostatní zůstala tam, kde jsou a sama šla za Krtkem, ten jí pomohl a podal jí provaz a hned se spolu rozloučili.